Houby pokrývají 2200 akrů, je to největší organismus...

VÁCLAVKA SMRKOVÁ 

(Armillaria ostoyae) 

Václavka smrková roste místy dosti hojně od srpna do listopadu naspodu živých i odumřelých stromů a na pařezech, především jehličnanů, hlavně smrků, ale i borovic.

Armillaria ostoyae (václavka smrková) je druh houby přezdívaný někdy medová houba nebo také polobotková houba. V oregonských lesích pokrývá 2200 akrů plochy a podle vědců jde o největší organismus světa. Pro okolní stromy představuje smrtelné nebezpečí.

Houba začíná svůj životní koloběh jako malinkatá spóra, tak malá, že není ani vidět pouhým okem. Postupně se z této spóry šíří dále a na povrch vyrážejí jednotlivé houby. Tento koloběh se v oregonských lesích děje už minimálně 8000 let, jak to alespoň odhadují vědci.

Houby se šíří po kořenovém systému stromů stále dále a jejich celková plocha se tak za osm tisíciletí neuvěřitelně rozrostla. Houba při svém šíření postupně zabíjí všechny stromy, které se jí dostanou do cesty. Je to tedy nejen obří, ale také mimořádně smrtící organismus.

Houbu si nelze představit jako klasický hřib, jaký lze najít v lese. Tuto "klasickou" podobu nabývá jen několik týdnů v roce, kdy po celém lese vyrostou trsy hub, ze kterých se valí mračna spór, a organismus se tak šíří dál. Drtivou většinu roku má houba podobu jakési bílé hmoty nebo plísně, pokrývající kořeny a kmeny stromů. Právě v této formě se nejlépe šíří po stromech. Zatímco jiné podobné houby stromům prospívají, protože jim dodávají živiny, u těchto hub je to přesně naopak. Houby doslova vysávají živiny a život ze stromů a postupně je tak zabíjejí.

Jde často o epické bitvy, kdy se stromy parazitické houbě brání tím, že ze svého povrchu na ní nechají vytékat smůlu. Ovšem pro stromy je to předem prohraný boj a nemají šanci se tímto způsobem parazita zbavit. "Lidé si nemyslí, že houby zabíjejí stromy, ale v tomto případě je to tak. Houby obrostou celou základnu stromu a postupně zabijí veškerou jeho tkáň. Trvá to 20, 30 i 50 let, než strom kompletně zahubí. Zcela přeruší přísun živin a vody směrem ke koruně," říká patolog Greg Philips z Lesní služby.

Medovou houbu poprvé objevil v roce 1988 zaměstnanec lesní správy Greg Whipple. Napřed myslel, že je houba přítomna jen asi na 400 akrech, ale postupně zjistil, že okupuje daleko větší území. Prakticky všude, kde odebíral vzorky, narazil na tuto houbu. Není to mnoho jednotlivých hub, je to v podstatě jediný organismus. Kdyby se celý naskládal na hromadu, vážila by si 7500 tun. To je váha asi 200 velryb.

"Nenašli jsme nikde v literatuře něco podobného, co by zaujímalo stejnou plochu," dodává Philips. Houby byly na území lesa dávno před tím, než vznikl stát Oregon. Tyto houby se nacházejí i v jiných částech světa, například v Německu, ale oregonský exemplář je jednoznačně největší.

Z vědeckého hlediska jde jistě o fascinující organismus, ale místní těžaři dřeva jej nenávidí. Znehodnocuje a likviduje jejich dřevo, což dřevařský průmysl pochopitelně netěší. Děje se tak od nepaměti a nikdo neumí najít způsob, jak houby zlikvidovat. Už v sedmdesátých letech se hledaly způsoby, jak houby zničit, ale nikam to nevedlo. Jediný účinný způsob spočíval v pokácení celé postižené části lesa, vyhrabání celého podhoubí a následného zasazení nových stromů do vyléčené půdy. Ovšem tento způsob v podstatě znamená vykácení celého lesa, což není technicky možné a neprospělo by to ani přírodě. Není navíc nejspíš ani tak možné zlikvidovat celé podhoubí, vždy je riziko, že nějaká část zůstane nedotčená a začne se znovu šířit. Ani člověk si tak v boji s parazitickou houbou neví příliš rady.

Místo toho vědci nyní hledají jiný druh stromu, který by byl schopen s houbou žít v symbióze, a nehrozilo by, že by byl houbou zlikvidován. Vědci se domnívají, že tudy by mohla vést v budoucnu cesta. Současně upozorňují, že ani mrtvé stromy nejsou pro přírodu takovým negativem, jak by se mohlo zdát. V mrtvých stromech se usazují ptáci a dělají si hnízda v jejich dutinách. Je otázka, jestli to je dostatečnou útěchou při pohledu na zničený les. V Oregonu mají každopádně proti sobě velmi silného nepřítele a boj s ním se zatím nevyvíjí příliš dobře.